Brož. A5, 185 stran; cena 160,- Kč
Se světlem proroctví byla Anně Kateřině udělena schopnost vnějšími smysly postřehovati vše, co jest svaté. Tak na příklad poznávala sluchem, že zvuk posvěcených zvonů se liší podstatně od kteréhokoliv sebe libozvučnějšího tónu. Chutí pocítila, je-li voda posvěcena, a rozeznala ji od vody neposvěcené tak jistě a hmatatelně, jako jiný člověk rozezná víno od vody. Kosti svatých poznávala čichem tak patrně, jako zrakem nebo hmatem, dotkla-li se jich. „Jsou nádherné, nelze vysloviti, jak jsou krásné. ”A byvši zevrubněji dotazována, co pociťuje, spatří-li svaté kosti, vyjádřila: „Vidím a cítím světlo; jest to jako paprsek, který do mne vnikne a mne strhne, i cítím pak, jak paprsek souvisí se světelným tělesem, z něhož vychází, a s veškerým světelným světem, a v paprsku zřím obrazy, z nichž poznávám pozemský život světcův a jeho postavení v řadách triumfující Církve. Mezi tělem a duší jest podivuhodný poměr, který nepřestává ani po smrti, takže blažení duchové stále ještě částkami svých těl vykonávají vliv na věřící. Bude asi andělům přesnadno v den nejposlednější odděliti dobré a zlé, neboťvšecko jest buď světlo nebo temnota
UKÁZKA Z KNIHY
SVATÝ HUBERT
„Vzavši kost k sobě, spatřila jsem svatého biskupa, jenž pravil: To jest má kost, já jsem
Hubert! Měla jsem obrazy z jeho života a viděla jsem ho v chlapeckých letech na starém,
osamělém hradě, kolem něhož byl vykopán příkop. Byl oděn přiléhavými šaty, a se svým
samostřílem se potuloval po lese a po polích za orajícími sedláky, stříleje ptáky. Co ulovil, to
přinášel chudým a nemocným, kteří bydleli v podhradí. Vídala jsem ho nezřídka, jak na prkně
přeplul hradní příkop, aby rozdával almužny. Později jsem ho viděla nedlouho ženatého v jiné
krajině s četnými lovci na hlučné honbě. Na hlavě měl kožený širák; na prsou se mu houpala
zakřivená trubka, na ramenou měl samostříl a v ruce držel lehké kopí. Každý lovec měl
menší, žluté psy, ale za Hubertem jsem viděla mimo to ještě psa většího. Měli s sebou
nosítka, nesená dvěma osly, na kterých chtěli dopraviti zvěř domů. Prošli široširou divokou
krajinou a pak zatáhli leč na rovině k nějaké vodě. Viděla jsem Huberta, an se svými psy
dlouho pronásledoval malého, plavého jelena; když se psi k němu přiblížili, odběhli nazpět k
Hubertovi, skučíce, jako by mu chtěli něco pověděti. Pak se jelen zastavil a pohleděl na
Huberta. Když se to několikráte opakovalo, poštval naň Hubert psy svých druhů; ale také tito
psi se vrátili ke svým pánům, skučíce. Žádostivost Hubertova vzrůstala stále více, ježto se mu
zdálo, že jelen mu rostl před očima. Takto se odtrhl od svých druhů. Jelen vběhl do zarostlého
houští a zdál se býti ještě větším. Hubert si pomyslil, že se tam zaplete svými parohy a
neunikne. Ale zvířátko proklouzlo bez nesnází a Hubert, jenž přece se uměl rychle prodírati
každým houštím, sotva že prolezl. Tam, jak jsem viděla, jelen stál, neobyčejně vysoký a
krásný, byl barvy jako plavý kůň a na krku měl krásnou, hedvábnou, dlouhou srst. Hubert stál
po jeho pravém boku, i zdvíhal kopí, aby je do něho vrazil. Tu se jelen přívětivě po něm
ohlédl a mezi jeho parohy ukázal se zářící kříž se Spasitelem. Hubert padl na kolena a
zatroubil na roh, jeho druhové přiběhli k němu a nalezli ho ve mdlobách. Spatřili ještě
zjevení; ale kříž zmizel, jelen se menšil a menšil, až zmizel rovněž. I viděla jsem teď, jak
nemocný Hubert byl na nosítkách, dvěma osly nesených, dopraven domů. Byl křesťan, jeho
otec byl dle všeho zchudlý vévoda, neboť jeho zámek byl velmi zpustlý. Už v chlapeckých
letech měl Hubert v pustině zjevení chlapce, jenž ho zval k následování, a byl tehdy velmi
pohnut, ale v lovecké vášni zase mu onen dojem vymizel. Jindy zase pronásledoval na poli
beránka, který zaběhl do houští. I rozdělal kolem něho oheň, ale kouř i plameny se obrátily na
něj, že div neuhořel. A beránek zůstal bez porušení.
Hubert byl přinesen domů nemocen, i myslil, že mu udeřila poslední hodina. Byl všecek
zkrušen lítostí i úpěl k Bohu o milost, slibuje, že zůstane-li na živu, bude mu věrně sloužiti až
do smrti. Uzdravil se, jeho žena zemřela, a já jsem ho poté uzřela v oděvu poustevníka.
Jednou ve vidění se mu dostalo daru, že pro jeho vítězství nad vlastními vášněmi všecka jeho
prudkost, všecka vášnivost se promění v sílu léčivou. Viděla jsem ho, an vzkládáním rukou
léčil nemoci hněvu, vzteku, krvelačnosti na těle i na duchu; dokonce i zvířata léčil. Vzteklým
psům vložil svůj pás do tlamy a psi se uzdravili. Viděla jsem ho, jak pekl a žehnal malé
chlebíčky, lidem kulaté, psům podlouhlé, kterými léčil vzteklost.
Spatřila jsem jako věc docela jistou, že kdo v pevné víře vzývá tohoto svatého, bývá pro
jeho zásluhy a léčivou milost ozbrojen proti hněvu a vzteku. Uzřela jsem ho také v Římě, a
jak papež, byv pohnut viděním, vysvětil ho na biskupa.”
Z OBSAHU:
Sv. Anežka a Emerenciana; sv. Pavla; sv. Háta; sv. Dorota sv. Apolena; sv. Scholastika a
Benedikt; sv. Eulalie; sv. Valburka; svatí mučedníci Paschalis a Cyprian; Perpetua a Felicitas;
sv. Tomáš Akvinský; sv. Heřman Josef; sv. Izidor; sv. Štěpán; Vavřinec a Hippolyt; sv.
Nikodém; sv. Zuzana; sv. Klára; sv. Augustin; sv. Fr. Saleský a sv. Jana de Chantal; Justina a
Cyprian; sv. Diviš Areopagita; sv. Lukáš; sv. Uršula; sv. Hubert; sv. Gertruda; sv. Cecilie; sv.
Kateřina; účinky částečky nejdražší Krve a vlasů přesvaté Panny; účinky svatého Kopí;
účinky částečky svatého Kříže; oděv přesvaté Panny Marie; ostatky Marie Panny a další……